“Máš-li srdce citlivce, duši velebnosti přírody otevřenou, vnímavou pro krásu její, staneš v němém úžasu, budeš se klaněti Tvůrci a jeho dílům, vzdáš hold naší staré Šumavě, vydají ohlas struny srdce tvého, i příšerný její ráz, jevící se hlavně za pochmurného počasí, dojme tě, jako tě dojímá smutná píseň, budeš se těžko loučiti s pohledem na hory naše a přicházeti budou chvíle, kdy vzdálen od ní zatoužíš, zapomeneš na nicotné naše pletky, malicherné štvanice…”
Karel Klostermann, V ráji šumavském